Setkání origamistů v Ústí nad Orlicí 2011

secesní vila Městského muzea v Ústí nad Orlicí

U příležitosti ukončení výstavy origami v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí proběhlo ve dnech 23.-25. dubna 2011 přímo v budově muzea velké setkání origamistické obce. Ačkoli někteří přijeli jen sbalit a odvést si své modely, většina z nás se zúčastnila alespoň části programu. První nedočkavci se objevili již v pátek odpoledne a hned se pustili do skládání a zalétávání origami letadélek, aby mohli náležitě porovnat kvalitu dvou knih dostupných v českém překladu (Letadélka, Letadélka z papíru). Jejich skládání a zalétávání pokračovalo s přestávkami až do neděle. Shodli jsme se, že obě knihy obsahují pěkná letadélka, ale kniha z nakladatelství Rebo má výrazně lepší překlad.

Poustevník

V sobotu se program rozjel naplno. Nejprve jsme se vypravili na nedaleký Andrlův chlum (560 m n.m., rozhledna dalších 34.5 m n.m.). Počasí bylo nádherné, skoro až moc. Ač cesta byla lemována rozkvetlým kvítím: bleděmodrými fialkami, něžně bílými zvonky šťavelů nebo žlutými petrklíči, největší zájem vzbudilo ke květu se teprve chystající vraní oko čtyřlisté (a také pětilisté a třílisté).

Když jsme minuli poslední zastavení křížové cesty, velkolepě v 90. letech opravené, odbočili jsme k Poustevníkově studánce. Pramen vytéká z plastického reliéfu představujícího tvář starce. Zákoutí je svrchovaně romantické, nelze však přehlédnout nocležnu jakéhosi tuláka (novodobého poustevníka?) na střeše budovy chránící jímku pramene. Na zpáteční cestě od pramene se nám naskytl pohled vskutku nevídaný – do křoví se zasouval (couval!) had, patrně užovka, aby v klidu hodoval na právě ulovené statné žábě. Bratr bystře stihl udělat několik dokumentačních snímků, jejich kvalita není nijak skvělá, neboť had byl rychlý a žába ještě z posledních sil komíhala nohama. Vzrušeni touto přírodovědnou vsuvkou jsme pokračovali k vrcholu a vzpomínali, kdeže jsme to viděli origami model, zobrazující právě hada polykajícího žábu. Pomohl až internet, jedná se o model Japonce jménem Kacuhisa Jamada a vyjasnilo se, že je to právě naopak, že žába požírá hada!

pózující labrador

Za polovinou kopce nás dostihl hlas z amplionu. Bylo zřejmé, že na Andrlově vrchu nebudeme sami. A opravdu, když jsme dorazili, byla tradiční kondiční soutěž hasičů v plném proudu. Bylo skutečně poučné srovnat vítěze a ostatní soutěžící. Vítěz startoval jako poslední a záhy bylo jasné, že zbytek startovního pole převyšuje nejméně o třídu. Při vlečení osmdesátikilogramové figuríny to tak nápadné nebylo, ale když vyběhl všechny schody na rozhlednu v bezpříkladně svižném tempu a vzápětí zdravil obdivovatele z ochozu, bylo jasné, kdo je nejlepší. Bezprostředně po ukončení soutěže jsme se vydali na rozhlednu a ihned jsme s uspokojením uzavřeli, jak je příjemné, že nemáme masku, ochranný oděv, kyslíkovou láhev ani že nás netlačí čas, tak jako soutěžící hasiče.

Rozhled je pěkný, zvláště na samotné Ústí nad Orlicí a na hlavní trať a co bychom to byli za origamisty, kdybychom nespustili dolů nějaké to papírové letadélko. Nejlepší se ukázala jednoduchá vrtulka (pravda, puristé by ji stěží uznali za origami), ladně se snášející do korun okolních smrků. Jen jedna se snesla přímo na hasičské auto. Ještě jsme stihli vyfotografovat šampióna, udělat společnou fotografii i s pózujícím okoloběžícím labradorem (ten se vrátil ke své smečce teprve po cvaknutí závěrky fotoaparátu!) a vrátili se řádně vyhládlí do města. Ještě že Marika nasmažila výborné rezně (česky řízky). Zbylý čas jsme strávili návštěvou výstavy a večer jsme pokračovali ve skládání. Zlatým hřebem bylo složení Brillovy lahve z průhledné folie s plachetnicí Patricie Crawfordové uvnitř.

Nickova dílna (Ene Nicolae z Rumunska)

Zdaleka nejvíce origamistů se sjelo v neděli. Trousili se celé dopoledne, někteří si nejprve prohlédli výstavu, naopak ti, co už ji viděli, se hned vrhli na skládání, např. baněk od Tomoko Fuseové. Hlavním bodem nedělního programu se k naší nelibosti stal oběd. Čekat na jídlo přesně dvě hodiny nám připadá skutečně za hranicí únosnosti. Po obědě zbyl čas jen na dvě dílny. S Luďkem Šindelářem jsme si vyzkoušeli mokré skládání na jeho vlastním modelu tetřeva a zahraniční host Ene Nicolae nás naučil působivou kusudámu publikovanou opět Tomoko Fuseovou. Pak už byl nejvyšší čas začít odklízet výstavu, jen paní ředitelku bylo obtížné odtrhnout od skládání origami šperků. Její přítomnost při odesklívání vitrín byla bohužel nezbytná. Naštěstí nás bylo hodně, takže zbyl čas i na nákup japonských origami papírů od firmy Ondřej Cibulka Origami. Do večera se všichni účastníci (až na Ondřeje) rozprchli k domovům, většinou automobily, jen nemnozí vlakem. Už dnes se těšíme na další setkání!

Nezapomeňte se podívat na celou fotogalerii.

This entry was posted in Novinky, Radim. Bookmark the permalink.

Napsat komentář