Ondřej Cibulka: Metalový náramek

Mozaiky mají v origami zvláštní místo. Jak vlastně vypadá mozaika z papíru? Jde o čtverečky nebo jiné základní prvky, např. šestiáhelníky, sestavené vedle sebe, často se přerkývají na několika úrovních, někdy tvoří komplexní obrazce, jindy pro změnu ohromují jen svým geometrickým uspořádáním. Technikou mozaiek lze vytvořit plošné, vyduté i plně trojrozměrné objekty ať už geometrické nebo figurální. Jedno ale mají všechny mozaiky společné: Nelze je postavit jinak, než z jednoho archu. To je rozdíl oproti klasickému origami, kde jsou modely z více částí běžné. K mozaikám prostě více částí nepatří.

Za otce origami mozaiek se obecně považuje japonský mistr Šuzo Fudžimoto. Dnes již v podstatě zlidovělá Fudžimotova mozaika je naprostým základem a skvělým výukovým modelem. Třístupňovou mozaiku by měl složit každý a pověstnou 11 stupňovou by měli přinejmenším zkusit všichni, kdo to s origami myslí aspoň trochu vážně. Elegantní variací na klasickou „Fudžimoto“ jsou Fudžimotovi motýli, návod na ně naleznete na YouTube kanálu Sáry Adamsové. Nechme mozaikové obličeje a šestiúhelníkové dlaždice stranou a pojďme si povídat o aplikacích Fudžimoto.

Já se Fudžimoto naučil na mezinárodním setkání v Kecskemétu od Ravi Apteho z Indie. Jednalo se o moje první setkání s mozaikami a hned mi bylo jasné, že to je cesta, kterou se jednou jistě vydám. Ravi nás naučil skládat třístupňové Fudžimoto a 11 stupňové nám ukazoval zatavené ve folii jako nějaký artefakt, jeho vrcholné dílo, které jednou dokázal. Systém zacvakávání jednotlivých čtverečků mozaiky do sebe mě natolik oslnil, že jsem ještě ve vlaku na zpáteční cestě složil své první 11 stupňové Fudžimoto. Z barevného papíru A3. Trvalo mi to asi 9 hodin a když jsem to ukazoval své mámě, nadšeně se na mozaiku vrhla a zvolala: „Skvělé! Slož mi jich ještě pět, ať mám sadu pod hrníčky!“

Trpím takovým vnitřním neklidem a všechno musím dělat jinak než ostatní. Pro svoje další pokusy s Fudžimoto jsem místo čtverce vzal obdélník, lépe řečeno pruh. Klasická Fudžimoto na pruhu vypadala velice efektně, ale pořád mi něco chybělo, pořád se mi zdálo, že to není hotové. Nakonec jsem to udělal – po diskuzi se svým bratrem. Tu nejstrašnější věc, co jsem kdy v origami udělal. Pruh jsem stočil do válce a oba konce jsem do sebe zaskládal. Nikoli prostě zasunul volnými konci, ale překryvné části zaskládal do sebe. vznikl první náramek – bronzový náramek. Fotografii 11 stupňového fudžimoto a bronzového náramku jsem poslal Ravi Aptemu. Jen se mě zeptal, jak dlouho jsem Fudžimoto skládal. Obávám se, že vůbec nepochopil revoluční podstatu náramku.

Takto jednoduchá aplikace Fudžimoto mě ale nesačila. Fudžimoto má totiž na spodu vlastně druhou mozaiku, která je složená z malých trojúhelníčků. Ty odstávají a zapichují se do ruky, když náramek navléhnete. To je potřeba odstranit. Navíc jsem zjistil, že místo čtverečků lze udělat pyramidy. To už byl jen krok k vrcholnému šperkařskému dílu – metalovému náramku. Komplexnost zaskládání volných konců do sebe, vytvoření pyramid na překryvném úseku a ještě překrytí spodních trojúhelníků komfortními pruhy, aby na ruce netlačily, je tak vysoká, že opakování tohoto díla je prakticky nemyslitelné.

Metalový náramek vznikl v roce 2009 a první vystavení se dočkal na Druhém mezinárodním setkání origamistů pořádaném Českou origami společností v říjnu 2009, tehdy ještě pod názvem punkový náramek. Později jsem se dozvěděl, že punkeři mají jednu řadu trnů, kdežto větší počet řad už náleží metalistům. Pruh ručně batikovaného papíru, který jsem použil na jeho výrobu má rozměry 64,5 x 34,5 cm (pravděpodobně).

Následně náramek nechyběl snad na žádné výstavě a je také velice oblíbeným propagačním artiklem. Velice často grafikové při výrobě různých letáků a pozvánek vybírají právě tento náramek. Bylo možné ho vidět také v různých novinách a časopisech. Je sice už vybledlý, omšelý, ale svou komplexní podstatou je stále atraktivní. v minigalerii si můžete prohlédnout všechny podstatné fotografie – od třístupňového Fudžimota až k náramku.