Evžen Dub: Geneze žáby a Velrybolov

Kniha uruguayského origamisty Romána Díaze „Origami Essence“ byla první knihou moderního origami, která se mi dostala do ruky. To bylo v červnu 2010. Spolu s Kanaďanem čínského původu Josephem Wu (který má mimochodem v této knize model Tyranosaura) a všestranným umělcem a propagátorem origami Nickem Robinsonem jsou tito tři současní origamisté (a víceméně věkově mí vrstevníci) mými nejoblíbenějšími. Modely této trojice jsou základem většiny mých kompozic a na každé výstavě je alespoň jeden z nich. Mezi japonskými autory mám sice také své oblíbence a vzory, jejich práce je však v mých kompozicích vždy ve vedlejší roli. Alespoň prozatím.

Kompozice: Geneze žáby

Čtyři modely žáby od Romána Díaze z knihy Origami Essence. Od jednoduché po složitou, všechny ze stejného základu tradiční čínské žáby (neplést s modelem žáby japonské). Tento postupný vývoj skládání stejného modelu, kdy mezi prvním a druhým je rozdíl patnácti skladů, mezi druhým a třetím je rozdíl ve způsobu jak sklady zkombinovat, přeložit jinak a tím docílit trojrozměrného modelu s vyvarovaným břichem, a nakonec rozdíl mezi třetím a čtvrtým modelem je dalších čtyřicet (!) skladů a výsledná žába má najednou prsty u předních nohou i pověstná žabí stehýnka u nohou zadních. I názvy jednotlivých vývojových modelů, složené z papírů velikosti 10 x 10 cm, 15 x 15 cm, 25 x 25 atd. až nakonec ta největší žába (skokan) je složena z papírového čtverce o straně 45 centimetrů. Tomu odpovídají i velikosti složené žáby: klasická žába (tedy jakákoliv) cca 5 cm, potom malá žába cca 7,5 cm, malá ropucha cca 10 cm a nakonec skokan volský je veliký 20 centimetrů. A proč vlastně žáby? Žába je jedním z klasických modelů origami (i když japonský model se svým základem je známý mnohem více než tento čínský), a každý, komu jsem takovou žábu složil (teď mám na mysli třetí stupeň vývoje – trojrozměrnou dvoubarevnou ropuchu), měl z takového jednoduchého modelu upřímnou radost. Mne fascinuje ta série čtyř na sebe navazujících postupů. Geometrie a čtverec papíru. Tolik tedy ke kompozici, nazvané Ondřejem Cibulkou „Geneze žáby“. Premiéru si tato kompozice odbyla v Ústí nad Orlicí, poté byla vystavena v malé Morávce a nyní je jedním z exponátů v Muzeu českého krasu (Jenštejnský dům) v Berouně.

Kompozice: Velrybolov

Základem této kompozice je Plejtvák obrovský od Josepha Wu. Je to jeden z mála modelů tohoto autora, ke kterému je zveřejněn návod. Joseph Wu, ačkoliv je jedním z nejznámějších současných velikánů umění origami, nepublikoval doposud žádnou knihu a návodů na jeho modely lze spočítat na prstech jedné ruky. Návod na plejtváka je k dosažení ve dvou provedeních, jednak na fotogalerii Josepha Wu na www.flickr.com ve formě fotosnímků postupného skládání, druhou možností je sledování krátkého filmového návodu na www.vimeo.com. Po prvním či druhém složení lze konstatovat, že je model vlastně na složení jednoduchý (což neznamená, že je jednoduché takový model vymyslet, ba naopak) a dovede ho složit každý mírně pokročilý. K tak nádhernému zvířeti jako je plejtvák obrovský již vlastně není třeba příliš co dodávat. Snad jen že k jeho vystavení mám coby interpret od Josepha Wu souhlas (v jeho případě je to myslím nutnost, japonští autoři si na to naopak příliš nepotrpí). Takže kompozici dotvářejí velice jednoduší Eskymáci (autorem modelu je Kunihiko Kasahara, z knihy Origami Made Easy). Každý divák si sám představuje, co se vlastně na scéně odehrává. Ulovili Eskymáci velrybu a chystají se k rituálním tancům? Nebo se plejtvák dostal na pevninu nedopatřením a skupina eskymáků se snaží ho dostat zpět na moře?

V následující minigalerii můžete shlédnout všechny příležitosti vystavování obou expozic. První proběhlo na výstavě v Ústí nad Orlicí, zatím poslední letos (2012) v Berouně.