Reportáž z výstavy byla otištěna např. 24. dubna 2012 ve středeční vydání Magazínu HN In.  To ale není moc zajímavé, protože se tam lze nahlédnout jen po značném úsilí. Pojďme se tedy podívat, kde se výstava vyskytuje na internetu.

Na webu Turistika je tip na výlet i s pěknými fotografiemi. Akorát se tam jmenuji Michal. Navíc podle vybraných fotografií lze usuzovat, kdo příspěvek vkládal…

Na serveru Kudy z nudy najdete hned dva příspěvky o výstvavě: v sekci Akce a v sekci Aktuality. Zde bych se možná pozastavil nad tím, proč jako ilustrační obrázek byl použit lev od Josepha Wu.

Nalezl jsem pěkný server s nápady, kam vyrazit s dětmi, určitě se tam občas mrknu na nějaký tip. Objevil se tam i přepracovaný text s pozvánkou na výstavu (tj. ne jen překopírovaný z webu muzea): Výlety s dětmi . Zde ovšem použité „Fotky z Berouna“ jsou poněkud úsměvné, zvláště ta od počítače…

Zmínka o výstavě pochopitelně nesmí chybět ani na blogu Milá výšivka, protože jeho autorka Zdena Milevová zapůjčila několik modelů z čínských jednotek na výstavu.

Výstava je velkou mediální hvězdou, vždyť se objevila i na Novinkách nebo v Metru! Chlapec do reportáže na Novinky jen překopíroval text z muzea. Také mohl dát trochu víc práce. Zato v Metru je příjemná reportáž s rozhovorem s kurátorkou výstavy za muzeum Danou Hradilovou.

Na informačním portálu Město pro děti je opět zkopírovaný text ze stránek muzea, který mimochodem napsal Radim. Nicméně použití Mítina obrazu jako poutače mi přijde velmi netradiční.

Pěknou pozvánku plnou doplňujících informací obecně o origami (i když ne úplně přesných) a pěkných fotografií z výstavy přinesl portál Merkada.

Internet je pozvánek na výstavu plný, snad každý informační portál či internetový deník informaci otiskl – je jasné, že se texty na webu prostě musí točit. Nicméně na závěr jsem nechal velice strohou pozvánku na zábavním webu Vtípky-obrázky, ovšem s největší fotogalerií, která jasně ukazuje, že tam autor skutečně byl! Navíc dal jako hlavní fotku klauny Evžena Duba…

Mezi zvláštními zvanými hosty tentokrát byl jeden zasloužilý německý origamista Heinz Strobl, který tou dobou slavil narozeniny a vlastně dostal účast na konferenci jako dar, dále italský origamista Paolo Bascetta, který je v Německu velice populární díky svým geometrickým kreacím. Posledním zvláštním hostem nebyl nikdo menší, než Joseph Wu, za nímž jsem se také vypravil. A i když cesta byla nakonec o téměř 80 Eur nákladnější, než jsem původně počítal, rozhodně se vyplatila. Vidět na vlastní oči modely, které člověk zná z internetu, držet je v rukách, vidět mistra při práci a popovídat si s ním, to je zážitek na celý život.

Samotná konference byla třídenní, přičemž v pátek probíhala registrace, volné skládání, obdivování kreací na výstavce a diskuze. Již od počátku byl Joseph Wu obklopen kroužkem fanoušků, vytahoval z krabic modely, vršil je jeden přes druhý na stůl. Zajímavé je, že vlastně většinu německých origamistů nezajímal – skládali své krabičky, mozaiky, dortíky a geometrii od Paola Bascetty. Kroužek kolem Josepha Wu se tedy záhy vyprofiloval do tří mladých Němců, dvou Rakušanů (hádejte o koho jde) a jednoho Čecha.

Využil jsem hned první příležitosti a předal mu svou vizitku s originálním držáčkem ve tvaru národní vlajky. Musím se pochlubit – pochválil mou konstrukci. Když byl díky tomu v dobrém rozmaru, vytasil jsem silný kalibr: sus scrofa. Samozřejmě rozeskládané až k zadním nohám, které jsem ani po čtyřech letech neporazil. Zasmál se, protože se mu celý příběh připomněl, a velice ochotně se pustil do rekonstrukce svých kroků podle fotografie, kterou jsem mu ukázal na monitoru. A i po těch čtyřech letech, kdy ho naposledy skládal, si vzpomněl a můj problém konečně vyřešil. Nakonec jsme skládali až asi do jedné hodiny. Ukázal mi mj., jak složit základ na fénixe, nový model, na kterém právě pracuje.

V sobotu a v neděli pak měl Joseph po dvou dílnách – vždy jednu dopoledne a druhou odpoledne. Skládali jsme plejtváka obrovského (jednoduchou verzi, nikoli tu, co na výstavu složil Evžen Dub), mědvěda brýlatého (opět jednoduchou verzi, nikoli tu soutěžní), labuť a sovu. V sobotu večer pak měl zcela unikátní seminář: Simulaci jeho práce. Joseph Wu se živí jako ilustrátor, ale místo barev kladoucích na papír používá sklady a tvoří tak své ilustrace. Na semináři jsme my – diváci – vystupovali v roli klienta, který chce ilustraci. Zadali jsme úkol, který se hlasováním vybral z navržených možností koza, trpasličí válečník, štěstí, Steven Hawking, tvář Josepha Wu, řetězová pila, zebra a osel. Hlasování vyhrála zakázka Tvář Josepha Wu, i když si osobně myslím, že konstrukčně by bylo mnohem zajímavější vidět vznikat zebru s pruhy. Minimálně pro mě jako designéra ano. To ale nic nemění na tom, že za dvě hodiny byla zakázka na stole.

Celou dobu vyprávěl na základě položených dotazů o své práci, o svém životě, o životě v reklamním světě, o způsobu, jak tvoří své ilustrace. A také si postěžoval, že když někdo u nich v Kanadě slyší, že dělá origami, ptají se ho, jestli skládá s dětmi. A také, že v galeriích nesmí slovo origami vůbec vyslovit, protože ho okamžitě přestanou poslouchat a vyhodí ho. Naučil se, že musí mluvit o figurálním sochařství apod. Nakonec v žertu přítomným Němcům vyčetl, že za to ale mohou oni – vzpomeňte na zakladatele mateřských školek Fridricha Froebela. Tento jedinečný seminář rozhodně stál za všechnu námahu a vynaložené prostředky a úsilí.

Ve vhodné chvíli jsem s ním probral i situaci na Fleru, kde se prodává např. spona s mistrem Jodou od Fumiaki Kawahaty, pochopitelně aniž by o tom mistr věděl. Výsledek je poněkud rozpačitý: Ano, prodejci zasahují do práv mistra Kawahaty, ale ten asi sotva přijede kvůli třem stovkám do ČR to řešit. Dále jsem ho pumpnul o několik modelů, které mi, opět velice ochotně, zapůjčil za účelem vystavování na našich výstavách. Máte se tedy na co těšit! Dohodl jsem se s ním také na dokreslení návodu na prase divoké, který mám rozkreslený od r. 2008, a nakreslení návodu na jednoduchého dinosaura z rybího základu do mé připravované knihy. Vtipkoval, že když nakreslím diagram na prase, budou mě mít lidi radši, než jeho, který zásadně odmítá diagramy dělat. Ukázal jsem mu také fotodokumentaci berounské výstavy a své příspěvky do časopisu Animalia (extra pochválil dózu-tučňáka). Zkrátka jsem přesvědčený, že jsem s ním strávil nejvíce času ze všech. Však jsem tam také jel kvůli němu!

Když jsem mu vyložil, že situace v České republice je výrazně odlišná a nemohu používat „box-pleating“ (musím dělat návod na jednu A4), vysvětloval mi, že používá box-pleating, protože je rychlejší, jinak se snaží skládat jinak. Vlastně jakoby se omlouval, že používá box-pleating! Nicméně jeho box-pleating rozhodně tak nevypadá, takže se není zač stydět, řekl bych. Největší zážitek je ale asi pozorovat, jak se v jeho rukách mění síť 24×24 na něco téměř živého. Je to velice organické, přirozené, obdivuhodné. Už asi chápu, proč je mým nejoblíbenějším origamistou. Již se těším, až se zase uvidíme!

Nezapomeňte nahlédnout do rozsáhlé fotogalerie!

Německo je origami velmocí s bohatou historií. Je to vidět na neskutečném počtu skládajících lidí a možnostech. Nejprve mezinárodní konference německé origami společnosti, nyní setkání origamistů pod taktovkou obchodu Verlag. Speciálním hostem bude Tomoko Fuse a setkání proběhne nedaleko Mnichova. Kdo má zájem o nevšední a ojedinělý zážitek a touží se setkat s největší origamistkou současnosti ať neváhá – podrobnosti nalezne na speciální internetové stránce.

Dovolujeme si vás pozvat na zámek v Merklíně u Přeštic (nebo u Plzně pro ty vzdálenější). Ve dnech 19. a 20. května tam proběhne 9. ročník výstavy bonsaí, suiseki. Výstava bude po oba dny doplněna nejrůznějšími doprovodnými akcemi, které se pokusí návštěvníkům přiblížit kulturní tradice Země vycházejícího Slunce. V sobotu pak bude po celý den prezentace origami, skládání a prodej v podání Heleny Poustkové. Bližší inforamce o celé akci získáte na webu sdružení Bonsai Merklín.

Celá akce byla rozdělena do několika částí. Především po celou sobotu probíhala v budově muzea veřejná dílna. Dopoledne se skládali netopýři, kteří mají momentálně kolonii na schodišti muzea. Model je od Michaela LaFosse a s trochou pomoci zkušeného origamisty ho zvládne každý. Můžete si ho také zkusit, návod na jeho složení je volně k dispozici na internetu, stačí vyhledat happy good luck bat.

Proběhlo také skládání pro origamisty, kam neměli přístup začátečníci z řad veřejnosti (tj. lidé, kteří neumí ani přeložit dokument do obálky), takže bylo konečně možné skládat pokročilé věci a vůbec se prostě bavit jako origamisti. Skládaly se modely od Romana Kružliaka (labuť), Radima Cibulky (jablovec) a Vojta Drnek učil skládat šestiúhelníkovou mozaiku.

Po obědě pak následovala komentovaná prohlídka výstavy. Oproti minulé prohlídce byl zájem mnohem vyšší (o několik desítek lidí) a byla jistě i zajímavější, neboť se výkladu zhostil nejen kurátor výstavy Ondřej Cibulka, ale i její spolutvůrce Radim Cibulka. Poctivě se prošla celá výstava každá expozice byla do podrobností vysvětlena. V závěru to již znamenalo značný úbytek posluchačů, neboť jde přece jen o největší výstavu v ČR a bylo to poněkud dlouhé a únavné.

Po večeři se origamisté sešli ve společenské místnosti penzionu, který si honosně říká hotel, a pustili se do velkého volného skládání. Opět přišla na přetřes Polova labuť, protože ji někteří neskládali dopolodne a jiní si ji chtěli zopakovat. Navíc jde o skvělý model. Zjistili jsme, že se Polo na svou hodinu připravil a bylo to znát. Už jsem pár origamistických seminářů zažil, ale Polo byl připraven nejméně o třídu lépe než kdokoliv jiný. Myslím, že by mohl dělat lekce v učení origami.

Druhý den byl pak celodenní výlet do Koněpruských jeskyň a na lokality. Lokalitou se myslí místo, kde lze najít zkamenělinu. Nejprve jsme pod vedením zkušeného paleontologa ze společnosti pro paleontologii Palaia zašli do Houbova lomu hned pod jeskyněmi. Tam jsme našli bezpočet ramenonožců a mechovek, také části schránek hlavonožců a nakonec i trilobita – i s očima! Následně se mladí a progresivní origamisté vydali na lokalitu Kosov – vzdušnou čarou, trní-netrní, sráz-nesráz. Zde jsme nalezli další spoustu ramenonožců a také trilobity, kteří se zde povalují skutečně v hromadách.

Večer se opět skládalo do umdlení. V pondělí ti nejvytrvalejší vyrazili do Císařské rokle, ostatní se rozjeli do domovů. Nezapomeňte se podívat na kompletní fotogalerii z celé akce. Na lokalitách se nefotilo, protože byly extrémně prašné.

Kompozice: Geneze žáby

Čtyři modely žáby od Romána Díaze z knihy Origami Essence. Od jednoduché po složitou, všechny ze stejného základu tradiční čínské žáby (neplést s modelem žáby japonské). Tento postupný vývoj skládání stejného modelu, kdy mezi prvním a druhým je rozdíl patnácti skladů, mezi druhým a třetím je rozdíl ve způsobu jak sklady zkombinovat, přeložit jinak a tím docílit trojrozměrného modelu s vyvarovaným břichem, a nakonec rozdíl mezi třetím a čtvrtým modelem je dalších čtyřicet (!) skladů a výsledná žába má najednou prsty u předních nohou i pověstná žabí stehýnka u nohou zadních. I názvy jednotlivých vývojových modelů, složené z papírů velikosti 10 x 10 cm, 15 x 15 cm, 25 x 25 atd. až nakonec ta největší žába (skokan) je složena z papírového čtverce o straně 45 centimetrů. Tomu odpovídají i velikosti složené žáby: klasická žába (tedy jakákoliv) cca 5 cm, potom malá žába cca 7,5 cm, malá ropucha cca 10 cm a nakonec skokan volský je veliký 20 centimetrů. A proč vlastně žáby? Žába je jedním z klasických modelů origami (i když japonský model se svým základem je známý mnohem více než tento čínský), a každý, komu jsem takovou žábu složil (teď mám na mysli třetí stupeň vývoje – trojrozměrnou dvoubarevnou ropuchu), měl z takového jednoduchého modelu upřímnou radost. Mne fascinuje ta série čtyř na sebe navazujících postupů. Geometrie a čtverec papíru. Tolik tedy ke kompozici, nazvané Ondřejem Cibulkou „Geneze žáby“. Premiéru si tato kompozice odbyla v Ústí nad Orlicí, poté byla vystavena v malé Morávce a nyní je jedním z exponátů v Muzeu českého krasu (Jenštejnský dům) v Berouně.

Kompozice: Velrybolov

Základem této kompozice je Plejtvák obrovský od Josepha Wu. Je to jeden z mála modelů tohoto autora, ke kterému je zveřejněn návod. Joseph Wu, ačkoliv je jedním z nejznámějších současných velikánů umění origami, nepublikoval doposud žádnou knihu a návodů na jeho modely lze spočítat na prstech jedné ruky. Návod na plejtváka je k dosažení ve dvou provedeních, jednak na fotogalerii Josepha Wu na www.flickr.com ve formě fotosnímků postupného skládání, druhou možností je sledování krátkého filmového návodu na www.vimeo.com. Po prvním či druhém složení lze konstatovat, že je model vlastně na složení jednoduchý (což neznamená, že je jednoduché takový model vymyslet, ba naopak) a dovede ho složit každý mírně pokročilý. K tak nádhernému zvířeti jako je plejtvák obrovský již vlastně není třeba příliš co dodávat. Snad jen že k jeho vystavení mám coby interpret od Josepha Wu souhlas (v jeho případě je to myslím nutnost, japonští autoři si na to naopak příliš nepotrpí). Takže kompozici dotvářejí velice jednoduší Eskymáci (autorem modelu je Kunihiko Kasahara, z knihy Origami Made Easy). Každý divák si sám představuje, co se vlastně na scéně odehrává. Ulovili Eskymáci velrybu a chystají se k rituálním tancům? Nebo se plejtvák dostal na pevninu nedopatřením a skupina eskymáků se snaží ho dostat zpět na moře?

V následující minigalerii můžete shlédnout všechny příležitosti vystavování obou expozic. První proběhlo na výstavě v Ústí nad Orlicí, zatím poslední letos (2012) v Berouně.

O víkendu 11.-13. května 2012 máme jedinečnou možnost setkat se s Josephem Wu! V Německu za Norimberkem se bude konat výroční konference Německé origami společnosti a jeden ze zvlášních hostů bude právě Joseph Wu. Neváhejte! Více informací na stránkách papierfalten.de.

Za otce origami mozaiek se obecně považuje japonský mistr Šuzo Fudžimoto. Dnes již v podstatě zlidovělá Fudžimotova mozaika je naprostým základem a skvělým výukovým modelem. Třístupňovou mozaiku by měl složit každý a pověstnou 11 stupňovou by měli přinejmenším zkusit všichni, kdo to s origami myslí aspoň trochu vážně. Elegantní variací na klasickou „Fudžimoto“ jsou Fudžimotovi motýli, návod na ně naleznete na YouTube kanálu Sáry Adamsové. Nechme mozaikové obličeje a šestiúhelníkové dlaždice stranou a pojďme si povídat o aplikacích Fudžimoto.

Já se Fudžimoto naučil na mezinárodním setkání v Kecskemétu od Ravi Apteho z Indie. Jednalo se o moje první setkání s mozaikami a hned mi bylo jasné, že to je cesta, kterou se jednou jistě vydám. Ravi nás naučil skládat třístupňové Fudžimoto a 11 stupňové nám ukazoval zatavené ve folii jako nějaký artefakt, jeho vrcholné dílo, které jednou dokázal. Systém zacvakávání jednotlivých čtverečků mozaiky do sebe mě natolik oslnil, že jsem ještě ve vlaku na zpáteční cestě složil své první 11 stupňové Fudžimoto. Z barevného papíru A3. Trvalo mi to asi 9 hodin a když jsem to ukazoval své mámě, nadšeně se na mozaiku vrhla a zvolala: „Skvělé! Slož mi jich ještě pět, ať mám sadu pod hrníčky!“

Trpím takovým vnitřním neklidem a všechno musím dělat jinak než ostatní. Pro svoje další pokusy s Fudžimoto jsem místo čtverce vzal obdélník, lépe řečeno pruh. Klasická Fudžimoto na pruhu vypadala velice efektně, ale pořád mi něco chybělo, pořád se mi zdálo, že to není hotové. Nakonec jsem to udělal – po diskuzi se svým bratrem. Tu nejstrašnější věc, co jsem kdy v origami udělal. Pruh jsem stočil do válce a oba konce jsem do sebe zaskládal. Nikoli prostě zasunul volnými konci, ale překryvné části zaskládal do sebe. vznikl první náramek – bronzový náramek. Fotografii 11 stupňového fudžimoto a bronzového náramku jsem poslal Ravi Aptemu. Jen se mě zeptal, jak dlouho jsem Fudžimoto skládal. Obávám se, že vůbec nepochopil revoluční podstatu náramku.

Takto jednoduchá aplikace Fudžimoto mě ale nesačila. Fudžimoto má totiž na spodu vlastně druhou mozaiku, která je složená z malých trojúhelníčků. Ty odstávají a zapichují se do ruky, když náramek navléhnete. To je potřeba odstranit. Navíc jsem zjistil, že místo čtverečků lze udělat pyramidy. To už byl jen krok k vrcholnému šperkařskému dílu – metalovému náramku. Komplexnost zaskládání volných konců do sebe, vytvoření pyramid na překryvném úseku a ještě překrytí spodních trojúhelníků komfortními pruhy, aby na ruce netlačily, je tak vysoká, že opakování tohoto díla je prakticky nemyslitelné.

Metalový náramek vznikl v roce 2009 a první vystavení se dočkal na Druhém mezinárodním setkání origamistů pořádaném Českou origami společností v říjnu 2009, tehdy ještě pod názvem punkový náramek. Později jsem se dozvěděl, že punkeři mají jednu řadu trnů, kdežto větší počet řad už náleží metalistům. Pruh ručně batikovaného papíru, který jsem použil na jeho výrobu má rozměry 64,5 x 34,5 cm (pravděpodobně).

Následně náramek nechyběl snad na žádné výstavě a je také velice oblíbeným propagačním artiklem. Velice často grafikové při výrobě různých letáků a pozvánek vybírají právě tento náramek. Bylo možné ho vidět také v různých novinách a časopisech. Je sice už vybledlý, omšelý, ale svou komplexní podstatou je stále atraktivní. v minigalerii si můžete prohlédnout všechny podstatné fotografie – od třístupňového Fudžimota až k náramku.

V následující minigalerii můžete shlédnout všechny příležitosti vystavování náramku. Zatím poslední proběhlo letos (2012) v Berouně.

Vzpomínám si na podivný svět, který vznikl na gymplu v naší třídě. Za ty čtyři roky jsme tam vybudovali perfektní kasino. Snad jen název a neonové poutače nade dveřmi naší třídy to nemělo. To by nám asi ani ředitel nedovolil. Jak to začalo?

Celé to začalo pokrem. První se u nás hrál poker, zatím jen ve třídě a jen jedna skupinka, ale na začátek to stačilo. Hráli jsme o pár korun, ale postupně se sázky zvedaly a už šlo o skutečný hazard. Já jsem také hrál, jednou, na lyžáku. Při každé volné chvilce se karty vytáhly a už to fičelo. Jedenkrát mě přemluvili, abych to taky zkusil. Poker se mi vždy líbil, četl jsem různé Rodokapsy a Dodokapsy, kde to pokrem bylo přímo prošpikováno. Tak jsem tedy ten poker s nimi zkusil, jednu hru. I když jsem věděl, že mám dobrou kartu, byl jsem tak nervózní, jestli to dělám dobře, že přes výhru asi 10 Kč jsem další hraní odmítl.

Pochopitelně poker nemohl stačit napořád, takže se objevovali další hry. Nakonec jsme hráli i ruletu. Vždy zazvonilo, z podlavic se vytahaly jednotlivé hry a začali proudit hráči z celé školy. Teď se může poker a další hry hrát on-line, čili po internetu, třeba na partycasino.com. Sedíte pěkně doma v teplíčku a sázíte třeba garáž na černou 23. No ale řekněte, co budete dělat s 36 garážemi?

Nemusíte hrát jen poker, je tam i Backgammon neboli Vrhcáby, což není nic jiného než Člověče, nezlob se, akorát v dřevěné bedýnce s mahagonovým vykládáním. Jen to neříkejte moc nahlas před Angličany…

S radostí vám musím oznámit, že unikátní videonávod na model tygra s pruhy je i přes velké potíže s výpočetní technikou hotov a celý k dispozici na kanálu OCOrigami na YouTube. Pokud máte první číslo časopisu Animalia, stačí si vybrat krok, který vám dělá potíže, a nemusíte znuděně sledovat celé video. Příjemnou zábavu!