Hlavní město Praha je doslova prošpikována velkými obchodními domy, dnes zvanými nákupní galerie, neboť se většinou jedná o velké zastřešené prostory spojující několik pater dohromady, po jejichž stranách se na galeriích nacházejí jednotlivé obchody. Tento značný jalový prostor svádí k smysluplnému využití a proto mnohá obchodní centra pořádají oblíbené kulturní akce: výstavy, trhy, vystoupení umělců, firemní prezentace, umělecké instalace apod. Tak například Galerie Harfa pořádala o víkendu 8. a 9. března 2014 (čili cirka před rokem, zavzpomínejme) tzv. Japan Fair neboli Japonský trh.
Tento „Japonský trh“ sestával jednak z prodejních stánků s japonským zbožím (čaje, saké, různé pochutiny, keramika, ale také origami papíry z našeho obchodu) a dále z kulturního programu na pódiu. Zaujalo hlavně oblíbené divadlo Kjógen, Ondřej Cibulka přispěl velkoformátovým skládáním ze čtverce o hraně 1,5 m, když názorně ukázal, že tradiční krabička masu udrží tvar i v této nemalé velikosti. Zdálo by se, že akce nepřekročí obvyklý rámec, ale nebylo tomu tak. Došlo totiž ke zcela nečekané události.
Pohled do minulosti
Abychom však osvětlili, čím byla tato událost tak výjimečná, musíme se nejprve ponořit do nedávné minulosti. Dnes je origami v módě, v obchodech a hlavně na internetu lze sehnat spoustu knih a návodů, ale před rokem 1990 v tehdejším Československu bylo všechno jinak. Origami se říkalo papírové skládačky a byla to vpravdě lidová, z člověka na člověka osobně předávaná zábava. Dnes již něco nepředstavitelného. Písemností bylo poskrovnu, jednou za desetiletí vyšla nějaká útlá knížečka, dnes antikvární rarita, občas se objevil návod v časopise, např., v ABC a pak se to stalo.
V Haló novinách, nedělní příloze hlavního deníku jediné strany a vlády, tehdy všudypřítomného Rudého práva, se objevilo okénko s jednoduchými návody, které kreslila a stručným úvodem o origami doprovodila paní Setsuko Fialová. A tak bylo origami objeveno pro široké masy pracujících. Tedy pro bratry Cibulkovy určitě. Už jen to jméno vonící nedostupnými, a v té době obzvláště!, dálkami. Návody byly, vzhledem k požadované stručnosti leckdy složitými hádankami, naše matka nepovažovala tuto neužitečnou zábavu za podstatnou, takže nám noviny někdy vyhodila dříve, než jsme se k návodu dostali, ale i tak se nám podařilo nahromadit slušnou sbírku a s těmito prostými skládankami udivujeme občas ještě i dnes. A to zvláštní japonsko-české jméno jsme si zapamatovali, to přece musí zaujmout každého.
Zjevení na japonském trhu
Vedle velkoformátového skládání na pódiu či skládání senba tsuru – tisíce jeřábů – s návštěvníky akce probíhal také prodej origami papírů na našem stánku. Tu se u stánku zastavila japonsky vyhlížející postarší paní, koupila si knihu Origami a jen tak mimochodem se zmínila, že kdysi dávno za socialismu uveřejnila několik návodů v novinách, že dnes mají s manželem Muzeum hraček v Benátkách nad Jizerou. Protože Ondřej Cibulka již dříve využil internet k pátrání po paní Setsuko Fialové, věděl, že nyní působí v tomto muzeu hraček působí. Okamžitě bylo jasné, že před námi stojí Setsuko Fialová.
Opravdu jsme neměli daleko k mdlobám. Bájná postava, která nás přivedla k origami, paní Setsuko Fialová stojí před námi. Je to možné? Podle fotografie ano. Již zakoupená kniha putovala z tašky zpět na pult, bylo totiž nutné dopsat věnování autora a také ukázat paní Setsuko, že je v ní uveřejněno jedno z jejích dávných origami (kohout), což ji viditelně potěšilo. Neměla však již příliš času nazbyt a tak nás pouze pozvala do Muzea hraček. I tak v nás toto krátké setkání zanechalo nesmazatelnou stopu.
Nezapomeňte si prohlédnout galerii fotografií z akce. Příjemnou zábavu!
