Když jsem někdy v roce 2006 objevil užitečné stránky Gilada Aharoniho, popadl mne zřídkavý záchvat cílevědomosti a zatoužil jsem mít na jeho stránkách nějaké fotografie. Přemluvit bratra, aby s Giladem vše domluvil, nebylo až tak těžké, ale velice rychle se ukázalo, že spoléhat na cizí fotoaparáty je ponižující a otravné.
A byl tu ještě jeden problém. Papírové modely snadno podléhají zkáze, skladovat je na ubytovnách, zvláště když se stále stěhujete, je stěží možné a tak jediným důkazem, že jsem to, či ono složil by mohla být fotografie. Některé vrcholné výkony (Bahamut od Satoši Kamiji, velký Ankylosaurus od Kawahaty, některé modulární skvosty Mijuki Kawamurové) jsou tak navždy bez důkazu ztraceny.
V zimních měsících roku 2007 jsem se tedy odhodlal koupit fotoaparát a začal chrlit fotografie jako zřídlo termální vodu. Během let jsem je umisťoval do různých galerií, ale až zde se mi podařily shromáždit v podstatě všechny modely, které jsem poskládal a mám je doloženy právě v obrázkové podobě.
Někdy je to užitečné, neb už se mi stalo, že jsem si při skládání nebyl jist výsledkem, i koukl jsem se na fotografii a vida. Takhle jsem to tenkrát dělal! Ne vždy se mi fotografie dařily, ostatně sami můžete posoudit, jestli jsem zlepšil během let techniku fotografování. Například v galerii Kawahata – pravěké příšery jsou dvě verze potvory zvané Anomalocaris. Verze s kořistí patří k mým nejstarším snímkům, ta propracovanější verze pak k těm nejnovějším. Osobně moc velký rozdíl nevidím, a nijak zvlášť mne to netrápí. Ostatně jako důkaz jistě postačuje i fotografie celkem bídná.
Fotografuji v zásadě vše, co ještě nemám zaznamenáno, i jednoduché modely (pokud se mi líbí), které zrovna oblíbené mezi fotografy nejsou. Jen tradiční jeřáb stále mým snahám odolává, ale jak jsem i jinde koukal, je to dost obtížně fotografovatelný model.
Galerie Radim je skutečně rozsáhlá a dělí se do několika sekcí:
Fumiaki Kawahata | Toshikazu Kawasaki | Džun Meakawa |
Španělé | John Montroll | různé |
