Když se před lety na jistém anglosaském internetovském fóru rozproudila debata na téma nejkrásnějšího origami, padaly různé, vesměs očekávané návrhy bez nápadu. Já jsem navrhl Kosmosféru japonské autorky Mijuki Kawamurové. Pohrdlivé mlčení uživatelů fóra porušil jen jeden výkřik ve smyslu, že je to slovo do pranice. Nicméně se v té době pro mne jevila Kosmosféra nedosažitelnou metou, zvláště poté, co jsem si zkusil udělat jednu jednotku.
V říjnu roku 2013 navštívila Čechy samotná Mijuki Kawamurová z Japonska a pro tuto příležitost připravil Jakub Solovský, člen ČOS, svoji verzi Kosmosféry. Ta měla pochopitelně značný úspěch a pochválena byla i samotnou autorkou návrhu. Z rozhovoru s ní vyplynulo, že konstrukčně by neměla Kosmosféra způsobovat žádné těžkosti, ale že doporučuje tužší papír větší gramáže, např. japonské parádní papíry Tant. Z Tantu musí být výsledek nepřekonatelný a takto zhotovená Kosmosféra jistě může útočit na nejvyšší příčky ve výše zmíněné soutěži, ale pro středoevropské poměry se jeví toto řešení neúnosně drahé. Zde si musíme vystačit s místními zdroji.
Tak tahle vypadala na samém začátku lepení, zhruba po měsíci práce, střevíčník právě rozkvetl
Nezbývalo tedy než navštívit některé papírnictví a nechat si nařezat požadovaný nemalý počet čtverců na laserové řezačce z obyčejných, evropských papírů. V takovém případě vystačíme se stovkami korun, nejsou potřebné tisíce, jež by byly nutné v případě Tantů. Připomeňme, že na zhotovení jedné koule je potřeba přesně 1890 kusů jednotek tří různých druhů (délek). Zhotovení jedné jednotky trvá v průměru 10 minut, možná i více, nejedná se totiž o nijak jednoduchou věc a poskládat jich požadovaný počet chvíli trvá, v mém případě celý jeden rok. Člověk totiž nemůže skládat do rána do večera, musí také chodit do práce, takže jsem nejvíce jednotek poskládal ve vlaku.
Následné lepení opět není zcela jednoduché a zabralo mi přibližně půl roku. Obtížné je především neztratit se, neboli nalepit všechny tři druhy jednotek vždy na správná místa výsledného tvaru. Po setkání s paní Mijuki a s Kosmosférou zhotovenou Jakubem bylo jasné, že se do ní také musím pustit, zvláště když se oba tvářili, že je tento výtvor sice nesmírně pracný, ale jinak celkem vzato jednoduchý. No, teď když mám slepenu celou žlutou kouli, musím říci, že to opravdu je brnkačka, ale kdo nezkusil, neuvěří. Jednotky se po tisící složené nezdají už tak strašné, pokud ovšem není člověk zrovna kontrolován vyšetřovately z řad policie ČR cože to ve vlaku zhotovuje za podezřelé balíčky. Ano, bdělí udavači žijí i dnes, budiž jim za to vzdána práci čest!
Kawasaki: bludiště
Ale zpět k origami, takové bludiště Tošikazu Kawasakiho je jinačí kalibl, to mi dalo opravdu zabrat. Ovšem, to nejlepší jsem si nechal na konec. Poté, co jsem vlepil poslední krátkou jednotku a koule se uzavřela, bylo jasné, že mi přebývá 40 dlouhých jednotek. Výsledná Kosmosféra v mém podání je poněkud šišatá a hrbatá a tak se vkrádá podezření, že tam někam ještě těch 40 jednotek patří a svořil jsem jakousi zrůdu. Ale snad to sama konstrukce Kosmosféry neumožňuje a pokud se koule uzavře, musí být prostě správně. Papírů jsem měl nařezáno nadbytek (laserová řezačka řeže sama), takže jsem se klidně mohl přepočítat. Ostatně, můžete posoudit sami na fotografiích, zda tam chybu vidíte.
Mě zbývá už jen nerudovská otázka „Kam s ní?“ a vám nahlédnout do galerie Kosmosféra.
