Německá origami společnost Origami Deutchland pořádala ve dnech 11. až 13. května 2012 mezinárodní konferenci origamistů ve městě Schwäbisch Gmünd. Výraz mezinárodní má v tomto případně podobný význam jako u nás – mezinárodní účast lze spočítat na prstech jedné ruky. Nicméně zde jakákoliv podobnost s námi končí. Na konferenci přijelo více než 200 lidí! Zde už nestačí divadelní sál, je potřeba využít menšího kongresového centra, kterým bylo v tomto případě jakési katolické centrum Schönblick právě v Gmündu.
Mezi zvláštními zvanými hosty tentokrát byl jeden zasloužilý německý origamista Heinz Strobl, který tou dobou slavil narozeniny a vlastně dostal účast na konferenci jako dar, dále italský origamista Paolo Bascetta, který je v Německu velice populární díky svým geometrickým kreacím. Posledním zvláštním hostem nebyl nikdo menší, než Joseph Wu, za nímž jsem se také vypravil. A i když cesta byla nakonec o téměř 80 Eur nákladnější, než jsem původně počítal, rozhodně se vyplatila. Vidět na vlastní oči modely, které člověk zná z internetu, držet je v rukách, vidět mistra při práci a popovídat si s ním, to je zážitek na celý život.
Samotná konference byla třídenní, přičemž v pátek probíhala registrace, volné skládání, obdivování kreací na výstavce a diskuze. Již od počátku byl Joseph Wu obklopen kroužkem fanoušků, vytahoval z krabic modely, vršil je jeden přes druhý na stůl. Zajímavé je, že vlastně většinu německých origamistů nezajímal – skládali své krabičky, mozaiky, dortíky a geometrii od Paola Bascetty. Kroužek kolem Josepha Wu se tedy záhy vyprofiloval do tří mladých Němců, dvou Rakušanů (hádejte o koho jde) a jednoho Čecha.
Využil jsem hned první příležitosti a předal mu svou vizitku s originálním držáčkem ve tvaru národní vlajky. Musím se pochlubit – pochválil mou konstrukci. Když byl díky tomu v dobrém rozmaru, vytasil jsem silný kalibr: sus scrofa. Samozřejmě rozeskládané až k zadním nohám, které jsem ani po čtyřech letech neporazil. Zasmál se, protože se mu celý příběh připomněl, a velice ochotně se pustil do rekonstrukce svých kroků podle fotografie, kterou jsem mu ukázal na monitoru. A i po těch čtyřech letech, kdy ho naposledy skládal, si vzpomněl a můj problém konečně vyřešil. Nakonec jsme skládali až asi do jedné hodiny. Ukázal mi mj., jak složit základ na fénixe, nový model, na kterém právě pracuje.
V sobotu a v neděli pak měl Joseph po dvou dílnách – vždy jednu dopoledne a druhou odpoledne. Skládali jsme plejtváka obrovského (jednoduchou verzi, nikoli tu, co na výstavu složil Evžen Dub), mědvěda brýlatého (opět jednoduchou verzi, nikoli tu soutěžní), labuť a sovu. V sobotu večer pak měl zcela unikátní seminář: Simulaci jeho práce. Joseph Wu se živí jako ilustrátor, ale místo barev kladoucích na papír používá sklady a tvoří tak své ilustrace. Na semináři jsme my – diváci – vystupovali v roli klienta, který chce ilustraci. Zadali jsme úkol, který se hlasováním vybral z navržených možností koza, trpasličí válečník, štěstí, Steven Hawking, tvář Josepha Wu, řetězová pila, zebra a osel. Hlasování vyhrála zakázka Tvář Josepha Wu, i když si osobně myslím, že konstrukčně by bylo mnohem zajímavější vidět vznikat zebru s pruhy. Minimálně pro mě jako designéra ano. To ale nic nemění na tom, že za dvě hodiny byla zakázka na stole.
Celou dobu vyprávěl na základě položených dotazů o své práci, o svém životě, o životě v reklamním světě, o způsobu, jak tvoří své ilustrace. A také si postěžoval, že když někdo u nich v Kanadě slyší, že dělá origami, ptají se ho, jestli skládá s dětmi. A také, že v galeriích nesmí slovo origami vůbec vyslovit, protože ho okamžitě přestanou poslouchat a vyhodí ho. Naučil se, že musí mluvit o figurálním sochařství apod. Nakonec v žertu přítomným Němcům vyčetl, že za to ale mohou oni – vzpomeňte na zakladatele mateřských školek Fridricha Froebela. Tento jedinečný seminář rozhodně stál za všechnu námahu a vynaložené prostředky a úsilí.
Ve vhodné chvíli jsem s ním probral i situaci na Fleru, kde se prodává např. spona s mistrem Jodou od Fumiaki Kawahaty, pochopitelně aniž by o tom mistr věděl. Výsledek je poněkud rozpačitý: Ano, prodejci zasahují do práv mistra Kawahaty, ale ten asi sotva přijede kvůli třem stovkám do ČR to řešit. Dále jsem ho pumpnul o několik modelů, které mi, opět velice ochotně, zapůjčil za účelem vystavování na našich výstavách. Máte se tedy na co těšit! Dohodl jsem se s ním také na dokreslení návodu na prase divoké, který mám rozkreslený od r. 2008, a nakreslení návodu na jednoduchého dinosaura z rybího základu do mé připravované knihy. Vtipkoval, že když nakreslím diagram na prase, budou mě mít lidi radši, než jeho, který zásadně odmítá diagramy dělat. Ukázal jsem mu také fotodokumentaci berounské výstavy a své příspěvky do časopisu Animalia (extra pochválil dózu-tučňáka). Zkrátka jsem přesvědčený, že jsem s ním strávil nejvíce času ze všech. Však jsem tam také jel kvůli němu!
Když jsem mu vyložil, že situace v České republice je výrazně odlišná a nemohu používat „box-pleating“ (musím dělat návod na jednu A4), vysvětloval mi, že používá box-pleating, protože je rychlejší, jinak se snaží skládat jinak. Vlastně jakoby se omlouval, že používá box-pleating! Nicméně jeho box-pleating rozhodně tak nevypadá, takže se není zač stydět, řekl bych. Největší zážitek je ale asi pozorovat, jak se v jeho rukách mění síť 24×24 na něco téměř živého. Je to velice organické, přirozené, obdivuhodné. Už asi chápu, proč je mým nejoblíbenějším origamistou. Již se těším, až se zase uvidíme!
Nezapomeňte nahlédnout do rozsáhlé fotogalerie!
