Jedním z problémů prvního dílu jsou liché stránky. Jsou na nich fotografie a celkově to působí roztříštěným dojmem.
V druhém díle jsem se rozhodl udělat galerii na začátku a všechny strany naplnit návody. Nutně jsem se tedy musel dostat do situace, co na liché stránky. Většinou mi to vyšlo přirozeně, ale u jedné kapitoly mi stránka prostě zbyla. Opět zafungoval osud.
Při vymýšlení, co s lichou stránkou, vzpomněl jsem si na dávno zapomenutý model Josepha Wu, který vyšel před lety v nějakém kanadském magazínu a perfektně by sedl na závěr kapitoly. Magazín jsem měl v pdf, protože v té době byl volně ke stažení, a k mému překvapení jsem z něj návod pohodlně extrahoval. Ještě jsem zkusil, zda se návod vejde na stranu a napsal Joeovi, zda ho mohu v knize použít.
Bez odpovědi. Poslal jsem mu dotaz ještě jednou. Bez odpovědi. Napsal jsem mu na fb, že jsem mu poslal oficiální email. Bez odpovědi. Email jsem mu přeposlal ještě potřetí. Bez odpovědi. Co mám dělat? Model do knihy chci a blíží se mi termín.
Rozhodl jsem se mu zavolat. Když s ním jednou budu mluvit, model mi dovolí otisknout, to je jasné. Začal jsem tedy hledat tel. na Josepha Wu. Jediné, co jsem zjistil, že origami skupina ve Vancouveru je stále aktivní a brzy bude mít akci. Vyhledal jsem tel. do místní knihovny, otevřel časový posun on-line, abych to měl stále na očích a nepropásl správný den a čekal.
V sobotu po půlnoci, kdy tam bylo odpoledne, jsem vytočil knihovnu. Po dvou přepojení se ozval Joseph Wu! Byl jsem v šoku. O nic menší šok prodělal Joe, když jsem mu sdělil, kdo volá (známe se osobně). Upřímě se divil, jak jsem ho dohnal v knihovně na origami setkání.
Okamžitě také věděl, proč volám, omlouval se, že mi neodpověděl a… dal mi souhlas. Nyní se tedy mohu pochlubit, že tento skvělý model bude v knize. Také to mělo dohru na facebooku. Telefonát z Česka byl pro něj zřejmě tak neobvyklý a nečekaný, že to dokonce probíral s ostatními na svém facebookovém profilu…
Vyplatilo se nepolevit a jít za svým cílem – těšte se na papouška od Josepha Wu!
